Pro podnikatele bývá obzvlášť náročné odpoutat se od práce. Často totiž vnímají, že úspěch závisí pouze na nich a mají pocit, že čím víc se práci věnují, tím se budou mít lépe. Neradi odmítají nové zakázky, protože lidé na volné noze nikdy nemají jistotu, že budou mít dost práce. Podle psychologů ale motivace workoholiků nemusí spočívat v tučné sumě na kontě. Ponořením do práce se odtrhnou od světa plného starostí a emocí, se kterými nevědí, jak naložit.
Mnoho workoholiků si prací kompenzuje to, že jim v životě něco chybí. „Enormní množství práce může být způsob, jak se vyrovnat s vlastním prožíváním. Lidé se tak mohou chtít vyhnout něčemu náročnému, třeba vyrovnáním se se smrtí někoho blízkého nebo krizí v partnerském vztahu. Nezvládají sami sebe, a tak se zcela odevzdávají práci, protože vše ostatní je pro ně bolestivé,“ popisuje terapeut Daniel Wagner, který založil Terapeutický Přístav. Ten klientům nabízí finančně dostupnější psychologickou pomoc. „Workoholici často osekávají vztahy, koníčky a radosti, které by jim ale paradoxně v problémech pomohly lépe než práce. Čím později si všimnete, že kvůli práci přicházíte o vztahy a o to, co vás baví, tím hůř se vrací zpátky, protože vztahy už nejsou jako dřív, dodává psycholog.
Jak se odstřihnout od práce? Pěstujte rituály a vzpomeňte si na to, co vám dělá radost
Umět se oprostit od práce a nenosit si ji v myšlenkách s sebou domů je zásadní pro zachování duševního zdraví. V pracovním světě, který bývá plný stresujících situací, náročných schůzek a blížících se deadlinů, je potřeba vytyčit si své hranice. Jinak hrozí přetížení a duševní i fyzické potíže.
Workoholici nedávají prostor svým pocitům a radosti
Hranice mezi pracovitostí a workoholismem je tenká. O to ošemetnější je rozpoznat, že něco není v pořádku. Signály závislosti na práci jsou různorodé, mezi ty nejčastější ale patří to, když člověk práci dlouhodobě nadřazuje nad svoje koníčky.
„Workoholici jsou často zaměření na funkčnost, nedávají prostor svým prožitkům a radosti. Když jdou do divadla, tak proto, že ‚musí‚, třeba proto, že dostali vstupenky, než že by je to skutečně naplňovalo a těšilo,“ přibližuje psycholožka Katarína Pabištová. Kdo věnuje práci stále více času a není schopný „vypnout“ ani ve volném čase, má nejspíš zaděláno na problém.
A právě „vypnutí“ hlavy ve volném čase je pro spoustu lidí nad jejich síly. Nepomáhají tomu ani všudypřítomné internetové připojení a technologie, díky kterým může řada lidí pracovat kdykoliv a odkudkoliv. Možnost vzít si práci domů, na víkend nebo na dovolenou stírá hranici mezi volným a pracovním časem, a tak mnoho lidí cítí potřebu odpovídat na přicházející e-maily i dlouho po konci pracovní doby.
Nesnažte se být ve všem dokonalí
Spousta lidí nemá jasno ve svých životních prioritách. „Zaměřte se na to, co je pro vás podstatné. A to je především vlastní zdraví, odpočinek, spánek a péče o sebe. Nesnažte se stihnout vše a být ve všem dokonalí,“ radí Lukáš Krčil z Hedepy, platformy nabízející online psychoterapie. Pokud máte pocit, že musíte hodně pracovat, zkuste se zamyslet nad tím, odkud se takové přesvědčení bere. Co se stane, když zpomalíte? Podle odborníků jsou workoholici často motivovaní zajištěním rodiny. Obvykle se ale do bludného kruhu dostávají sami. Touží po větším domě, dražších dovolených, autech a školách pro své děti. I když rodina by byla raději, kdyby workoholik pracoval méně a byl víc přítomný ve fungování rodiny. K terapeutům a psychologům se pak zpravidla dostávají až v momentě, kdy se hroutí a kolabují.
Pro duševní pohodu může být náročná také práce z domu. „Ukazuje se, že dlouhodobá práce z domu může k syndromu vyhořené vést častěji než pravidelná práce z kanceláře. Neustálá dostupnost a propojenost k nejasnosti hranice přispívá. Kdykoliv se objeví notifikace o nové zprávě nebo e-mailu, vyvolává to pocit nutnosti okamžitě odpovědět. Člověk je neustále ve střehu a to vede k psychickému i fyzickému vyčerpání,“ dodává Barbora Pšenicová z organizace Nevypusť duši.
Závislost na práci je stejně závažná jako jakákoliv jiná závislost. I workoholici však svoji „diagnózu“ často popírají. Náchylnější k přetíženosti prací bývají lidé, pro které je důležitý výkon a úspěch, kterým si zvyšují sebevědomí. Jsou pečliví a svědomití, často odvíjí svoji hodnotu od hodnocení druhých a touží po pozornosti. Mezi příčiny workoholismu podle různých výzkumů patří úzkosti, nízké sebevědomí a problémy s intimitou. Kromě toho workoholici mají problémy delegovat pracovní úkoly na své kolegy či podřízené.
Naučte se odpočívat na dovolené a nastavit hranice v práci
Stejně jako u jakékoliv jiné závislosti, i lidé topící se v práci by měli vyzkoušet se jí na delší dobu vzdát a pozorovat abstinenční příznaky. Mohou tak získat představu o tom, jak silná jejich závislost je. Během volna je taky dobré pozorovat, kolik času na odpojení se od práce potřebujete. „Někomu funguje, když má více kratšího volna, někdo zase potřebuje měsíc. Záleží na vztahu k práci, vysoko postavená manažerka či manažer vedoucí velký tým to mají těžší. Odpojit se je práce sám se sebou, je potřeba si odpojení naordinovat, vypnout notifikace a nezajímat se,“ dodává Barbora Pšenicová z Nevypusť duši.
Jak vystoupit ze začarovaného kruhu? Základem je nastavit si pracovní dobu a mimo ni nepracovat, počítat i s jasně danými přestávkami na oběd, během kterých nebudete kontrolovat žádné pracovní komunikační kanály. „Ohraničit části dne dokážou různé rituály. Proto pomáhá, když si po příchodu z práce třeba dáte sprchu, uvolníte se a připravíte hlavu na prožití jiné části dne, anebo když se půjdete na chvilku projít ven,“ doporučuje psycholožka Katarína Pabištová.
Pro uvědomění si hranic pomůže také jasně dané místo pro práci na home office. „Jestli nemáte pracovnu, bude stačit nějaký koutek nebo stůl. A pokud nemáte ani to, bude stačit pracovní hrneček, do kterého si uděláte kávu jenom při práci a dáte si ho na stůl,“ radí Barbora Pšenicová s tím, že lepší je se při práci z domova převléknout z pyžama nebo tepláků do oblečení, které běžně nosíte do práce. I převlečení pomůže s přepnutím do pracovního módu.
Výkonovost má často kořeny v rodině
K přetížení často inklinují lidé, jejichž rodiče je vedli k výkonu. „Soutěžení mívá kořeny v dětství, třeba v sourozeneckých vztazích, kdy rodiče děti srovnávají a hecují. Může to být pěstované i tím, že láska není přirozeně bezpodmínečná, ale dost často podmíněná jedničkou ve škole nebo splněním nějaké povinnosti. Až pak je možné odpočívat, a to vede k brutálnímu tempu a k tomu, že lidé zapomínají obnovovat svoje síly,” přibližuje psycholožka Katarína Pabištová. Rodiče podle ní zároveň učí svoje děti, jak se sebou zachází a jak často odpočívají oni. Proto maminkám mezi svými klientkami říká, že péčí o sebe vštěpují odpočinek i do svých dětí, aby v dospělosti nebyly vyčerpanými rodiči.
Každý den se věnujte i sobě. Pokud máte potíže najít si volnou chvilku, naplánujte si ji do kalendáře. „Udělejte si okýnka v diáři pro sport, hraní na počítači, poslouchání hudby, kreslení nebo cokoliv, co vám dělá radost a kdy dobíjíte síly. Tato aktivita by neměla být vyčerpávající, ale odpočinková, neměli byste se do ní nutit a měla by vám dělat dobře. Ideální je, aby během ní nešlo o výkon. A myslete na to, že i 5 minut denně pro sebe je pořád lepší než nic,“ říká psycholožka Katarína Pabištová.
A pokud máte pocit, že s nastavením hranic máte problém, anebo že vám práce přerůstá přes hlavu, zvažte i terapii. “Pár mých klientů sice na terapii řeší jiné věci, všímám si ale toho, že jim životem prostupuje nadměrná pracovní zátěž nebo mají sklony k workoholismu. Snažím se na to poukazovat a zrcadlit jim to, často jim říkám, že jim moc přeju, aby nemuseli narazit a zažít vyhoření nebo nějakou jinou obtížnou situaci,” popisuje psycholog Richard Pabišta. Přetížení lidé často o své práci mluví a přisuzují ji velkou důležitost. Jejich myšlenky směřují spíš k povinnostem, k deadlinům, vlastním nárokům a k tomu, co by ještě měli udělat.