Ticho, tma nebo les. Terapie může mít mnoho podob

Češi objevují různé způsoby, jak zklidnit mysl a na chvilku „vypnout“. Tyto metody často staví na těch nejobyčejnějších věcech, jako jsou pozvolné procházky v lese. Ukazuje se, že jakákoliv cesta, která lidskou mysl vytrhne ze stresu a od plného kalendáře, funguje jako terapie.

Ve tmě člověk nemá pojem o čase. Tělo přestane vnímat, kdy je den a kdy noc. Lidé, kteří se uchýlili v rámci terapie na několik dní do tmy, většinou zpočátku dlouho spí. Postupem času si mozek začne vytvářet různé představy, lidem se často vyjevují různé tvary a barvy, ale i známé tváře, vzpomínky a halucinace.

Po prvních pár dnech, kdy si tělo na tmu zvyká, přichází fáze přemýšlení. Mysl jako by člověka vedla do jeho vnitřního světa, k nedořešeným záležitostem nebo k nepříjemným myšlenkám. Někteří lidé ve tmě přemýšlejí nad svými vztahovými problémy nebo přehodnocují důležitá životní rozhodnutí. Týden ve tmě tak může přinést odpovědi, zklidnění i zlepšení koncentrace na věci, kterým doposud člověk nevěnoval příliš pozornosti.

Přibývá míst, která nabízejí zážitek ve tmě

Terapie tmou většinou probíhá v chatkách uprostřed přírody, které jsou dobře zvukově izolované. Chatky většinou bývají jednoduše zařízené, aby člověk ve tmě neměl problémy s orientací. Základem je koupelna a postel, někde se dají najít hudební nástroje, výtvarné potřeby nebo posilovací stroje. Někteří lidé ve tmě chtějí poslouchat audioknihy nebo meditační hudbu, pro nejintenzivnější účinek je však lepší zůstat v tichu. Protože člověk ve tmě ztrácí chuť k jídlu, dostává většinou jednou za den přísun porcí na celý den. Jídelníček se obvykle skládá z lehkých jídel.

Terapie tmou by měla trvat nejméně tři dny a ideálně týden. Není vhodná pro každého, proto se doporučuje před jejím absolvováním konzultovat svůj stav s terapeutem. Hodí se pro ty, které netrápí žádné závažné duševní stavy a chtějí si uspořádat vlastní myšlenky nebo jen zažít pár dní bez jakéhokoliv vyrušení. Tento způsob terapie vyhledávají ti, kteří nedokážou „vypnout“. Studie dokládají pozitivní vliv terapie tmou na obsedantně kompulzivní poruchu, tma urychluje i zbavení se nezdravých návyků a závislostí a dovede i zmírnit symptomy syndromu vyhoření.

Les léčí. Naordinujte si pravidelné procházky a bude vám líp

Vzduch v lese je plný fytoncidů, látek, které působí jako antibiotika a brání růstu mikroorganismů a škůdců. Lesní vzduch díky těmto rostlinným antibiotikům prospívá i lidskému organismu, podporuje jak imunitní systém a mikroflóru, tak i psychiku. Lidé, kteří pravidelně vyráží do lesa, mají podle výzkumů větší chuť do života a pociťují nižší podrážděnost.

Vykoupejte se v lese jako Japonci

Na konci minulého století se obyvatelé Japonska ve velkém stěhovali do měst. To vedlo k nárůstu civilizačních chorob. Japonská vláda se tak pustila do výzkumu, jak zlepšit zdraví obyvatel. Kromě jiného tak objevila účinky tzv. lesní koupele. Vládní výzkum potvrdil, že už po pár hodinách v lese klesá míra stresu. Proto japonská vláda v 80. letech minulého století zahrnula pobyt v lese do doporučení svým obyvatelům, jak podpořit své zdraví. Lesní koupel spočívá v odpojení se od technologií a pomalé chůzi lesem bez cíle, mapy a značek. Důležité je nesvazovat se žádnými pravidly a jen vnímat své okolí a tělo. Účinky lesní koupele jsou stále rozšiřovány různými studiemi. Ta z roku 2007 například dokázala, že les podporuje tvorbu proteinů, které slouží v boji s rakovinou.

Terapii lesem si každý může naordinovat sám, a to jednoduše tak, že se pravidelně vydá mezi stromy. Organizované lesní terapie ale většinou trvají několik dní. Nezáleží na nachozených kilometrech nebo tempu. Důležité je vnímat les naplno, zhluboka dýchat, vnímat jeho vůni a nechat myšlenky volně plynout. Ideální je zapojit všechny smysly. Někteří odborníci radí jít lesem naboso, obejmout stromy nebo svlažit ruce v lesním potůčku, aby byl zážitek ještě intenzivnější. Podle psychologů je pro lidskou psychiku úlevou uvědomění, že v lese vše plyne přirozeně a samo, bez stresu a přehnané snahy.

Někteří terapeuti nabízejí také asistované procházky lesem, které mohou trvat i několik hodin. Pro smysluplný rozhovor je les lepší než místnost s pohovkou, pohyb podporuje proudění myšlenek. Zároveň se dá v přírodě najít spousta analogií s naším životem, během procházky se tak mohou vyjevit různé věci, které by člověka při běžné terapii nenapadly. Příroda lidi uvolňuje, a tak pomáhá dostat se blíž jejich emocím. Delší procházky dovedou zklidnit mozek a potlačit případné negativní myšlenky, což vytváří prostor pro nadhled a řešení různých problémů.

Terapie uměním. Mysl zklidňuje hudba, tanec i malování

Není potřeba nadání, arteterapie, tedy terapie uměním, je vhodná pro každého. Ať už jde o malování, poezii, divadlo, knihy nebo třeba tanec. Kromě uměleckého směru mají tyto způsoby terapie spoustu společného: je důležité se jim věnovat bez cíle a ambicí, nemít žádná očekávání a nemyslet na pravidla, vnímat své tělo a myšlenky nechat plynout. Není třeba nadání, smysl pro rytmus ani cit pro barvy. Důležité je věnovat terapii svůj čas a pozornost.

Malba, čmárání propiskou nebo kreslení pastelkami bez cíle a pravidel může člověka vést k sobě samému. Účastník terapie uměním maluje bezmyšlenkovitě, malba tak vyjadřuje nevědomé motivy a potřeby i momentální naladění autora. Na základě barev, obrazců a dobře položených otázek dokáže zkušený arteterapeut pracovat s tím, co vás trápí. Určující může být také využití prostoru nebo volba motivů a témat obrazu. Pokud se necítíte na volné kreslení či malbu bez předlohy, můžete zvolit pro řadu lidí jednodušší antistresové omalovánky nebo malování podle čísel. I ty dokážou uvolnit napětí a umožní vám se zrelaxovat. Pomáhají při zvládání stresu, překonávání nejistoty a zvládání náročných životních období.

Protančete se k potlačeným pocitům

Tanec coby rituál a způsob komunikace je v lidstvu zakódovaný už od starověku. Tancem lidé vyjadřují emoce, a to i ti, kteří mají s verbálním sdílením problémy. Jako terapie se tanec uplatnil už po druhé světové válce ve Spojených státech, kde profesionální tanečníci začali spolupracovat s lékaři a psychiatry v nemocnicích. Podobně jako u kmenů a přírodních národů je terapeutický tanec především o improvizaci vycházející z nevědomí. Díky tomu člověk tancem dokáže pohybem projevit svoje pocity, představy a potlačené myšlenky či problémy. Terapie vede k tomu, že se člověk dokáže lépe zorientovat ve svém prožívání.

Hudba lidi odpradávna spojuje, je prostředkem, jak vyjadřovat své prožívání, uvolňuje tělo i emoce. V muzikoterapii se nejčastěji uplatňují hudební nástroje, na které umí hrát každý – od bubínků a xylofonů po rumbakoule a tamburíny. Muzikoterapie ale slouží i těm, kteří se jí nechtějí účastnit aktivně. I samotný poslech hudby může být terapeutický. Léčení zvukem vychází ze starodávných tibetských rituálů. Hudba má vliv i na fyzické zdraví, ovlivňuje činnost srdce a s ním i krevní tlak. Zesílená hudba krevní tlak zvyšuje a způsobuje zužování cév, slabší hudba má opačný efekt. Pomalá vážná hudba podle výzkumníků podporuje paměť a ukládání informací.